L+J - L+J

…Lily Potterová… Lilly a James Potterovi…
„Lilly, co to děláš?“ zeptala se jí paní Evansová, když vstoupila do jejího pokoje.
„N-nic,“ řekla Lilly a rychle ten pergamen zmuchlala.
Její mamka se mile usmála a zeptala: „Trénovala sis podpis?“
„Jo,“ odpověděla Lilly a mírně se zarděla, „jak to víš?“
„Taky jsem to dělala, když jsem si měla brát tvého tatínka.“ Lilly se na mamku hezky usmála, vždycky si rozuměly.
„Jsi nervózní?“
„A jak, mami. Vždyť už je to zítra. Zítra si mám stát Lilly Potterovou,“ řekla a hlas se jí zachvěl. Zamyslela se. Vzpomínala…

„Co chceš, Pottere?“ utrhla se na něj.
„Tebe, Evansová!“ řekl pevně a rukou si prohrábl vlasy. Jak moc to nenáviděla.
„Zapomeň!“
„Na tebe? To nejde,“ řekl a přitáhl si ji k sobě.
„Dej ty špinavý pracky pryč!“ vzpírala se Lilly.
„Já ale nechci.“ Chtěl se k ní nahnout a políbit, ale v tu chvíli mu zleva přiletěla jedna pořádná facka. Lilly se mu vysmekla a utekla z dohledu dřív, než se stačil vzpamatovat.
„Jo, kámo, ta ti to zase dala,“ vysmíval se Sirius Jamesovi, který si stále ještě hladil svou zarudlou tvář.
,Ta má ale ránu,' pomyslel si a pak své myšlenky stočil k Siriusovi.

,Možná jsem na něj byla moc tvrdá,' pomyslela si Lilly, když se na to dívala s odstupem času. Pak ve svých vzpomínkách zabrouzdala do jejich posledního ročníku.

Lilly byla na své prefektské prohlídce vlaku, když se s někým srazila.
„Nemůžeš dávat pozor na cestu?“ vyjela na něj a zvedala se ze země.
„Promiň, Lilly,“ omluvil se jí James a nabídl ji ruku. Hned jak ji zvedl, pokračoval ve své cestě vlakem.
,On mi řekl Lilly,' pomyslela si. ,a ani mě nepozval na rande!'

„Změnil se,“ komentovala Lilly své vzpomínky.

U vchodu do nebelvírské věže postával dav studentů.
„Co se děje?“ překřikovali jeden druhého.
„Ticho, prosím,“ rozezněl se chodbou zesílený hlas profesora Brumbála. „Uklidněte se. Během odpoledního vyučování zuřila bouřka. Do Nebelvírské věže vlétl kulový blesk. Způsobil velké škody, ale budeme je schopni opravit. Naštěstí nikdo ze studentů nebyl zraněn. Pro dnešní noc přespíte ve Velké síni.“ Jen co to dořekl, se ozval nesouhlasný šepot, ale nakonec se všichni přemístili do Velké síně.
Hned po večeři zmizeli stoly a na zemi se objevili matračky a spacáky. Když si dle ročníků rozebrali místa, rozešli se po škole, aby zaplnili čas, kterým jim zbýval před večerkou. Lilly šla do knihovny. Sotva si stihla udělat všechny úkoly a už musela jít na kutě. Zavrtala se tedy do spacáku a brzy usnula velmi neklidným spánkem. Zdál se jí ošklivý sen a asi křičela ze spaní, protože když se probrala z té noční můry, slyšela tiché šeptání.
„To nic, Lilly, byl to jen zlý sen.“ Hladil ji po vlasech.
„Jamesi?“ zašeptala.
„Ano?“ zeptal se James nejistě. Trochu se odtáhl. Obával se, že opět schytá facku.
„Zůstaň tu se mnou, prosím.“ James na ní chvilku překvapeně koukal, ale pak si přivolal spacák a Lilly se mu schoulila v náručí.

„A od té noci jsme spolu,“ vzdychla Lilly. „Tu noc se něco změnilo. Už dlouho jsem pozorovala, že se změnil. Nebo jsem se změnila já? Nevím, ale rozhodně se změnil můj vztah k němu. Chyběla mi jeho pozornost, jeho neustálé otravování. Pochopila jsem, co pro mne znamenal, až když jsem si myslela, že jsem ho ztratila. Ale té noci jsem pochopila ještě jednu věc, že ho miluju.“ Ani si neuvědomila, že mluví nahlas.

„Jamesi, kam to jdeme?“ ptala se Lilly, když ji za ruku kamsi táhnul.
„Uvidíš, už tam budeme.“
„Ale vždyť tu nic není.“
„Počkej chvilku, Lill,“ zarazil ji a začal se procházet kolem. Lilly na něj nedůvěřivě koukala a už chtěla něco říct, když se ve zdi z ničeho nic objevily dveře.
„Kde se tu vzaly?“ zeptala se Lilly.
„Bradavice mají mnohá tajemství,“ odpověděl tajemně, zakryl jí oči a vedl dovnitř. Když ji je odkryl, Lilly užasle vydechla.
„Jamesi, tady je to nádherný.“
„Věděl jsem, že se ti tu bude líbit.“
„Jak bys to mohl vědět?“
„Přál jsem si, aby se ti tu líbilo. Komnata mi to splnila.“
„Tohle je komnata přání?“
„Nejvyšší potřeby. Ale i Komnata přání je výstižné.“
„Takže se utvoří podle našich potřeb nebo přání?“ James se usmál, vždycky ho udivovala její inteligence. Přiblížil se k ní, jednou rukou si ji k sobě přitiskl a druhou ji pohladil po tváři. Podíval se jí do očí. Do těch krásných zelených očí. Topil se v nich. Lilly mu pohled opětovala.
„Miluji tě,“ šeptla.
„I já tebe. Hrozně moc tě miluj, Lill. Už si bez tebe svůj život nedokážu představit. Proto se tě musím na něco zeptat,“ řekl James, klekl si před ní a z kapsy u kalhot vytáhl malou krabičku.
„Lilly Evansová, vezmeš si mě?“
„Jamesi,“ řekla Lilly dojatě, poklekla k němu a políbila ho. „Ano.“ Když to vyslovila James vyskočil radostí. Vzal ji do náruče a točil s ní dokola.

Lilly se nechala unést a točila se po pokoji. Smála se. Ani si nevšimla, že James stojí ve dveřích. Zaregistrovala ho, až když ji chytil kolem pasu a políbil ji na krk.
„Ahoj, má nastávající.“
„Jamesi, nepořádají ti kluci rozlučku se svobodou?“
„Jen jsem tě chtěl vidět a ujistit se, že jsi si to nerozmyslela.“
„To víš, že ne,“ řekla a na důkaz ho políbila. „A ty?“
„Na to ti odpovím až po rozlučce. Co ty víš, co se semele?“ provokoval. Lilly ho jen naoko naštvaně bouchla do prsou.
„Opovaž se!“
„Neboj, to bych nikdy neudělal.“
„Já vím,“ řekla a objala ho. „A teď už jdi, kluci budou čekat. Nemůžeš Siriusovi odepřít příležitost sbalit půlku baru.“ James se na ní usmál.
„Miluju tě,“ řekl, políbil ji a odešel. Za vteřinu byl ale zpátky.
„Říkal jsem už, že Tě miluju?“
„Jdi už, ty šašku!“